Osobní nástroje
  •  
Nacházíte se zde: Úvod Akce Konference, semináře, sympozia Proměny hudby: Kapelnické a autorské úpravy v hudbě 18. století – Requiem solemne Jana Zacha
Navigace
« říjen 2018 »
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031
 

Proměny hudby: Kapelnické a autorské úpravy v hudbě 18. století – Requiem solemne Jana Zacha

— Kategorie:

Přednáška Tomáše Slavického

Událost
  • Meeting
Čas 16.04.2015
od 05:00 pm do 07:00 pm
Místo Praha
Přidat událost do kalendáře vKalendář (Windows, Linux)
iCal (Mac OS X)

Podobně jako v loňském roce i letos pořádá Kabinet hudební historie Etnologického ústavu AV ČR přednáškový cyklus. Jeho rámcové téma Proměny hudby zahrnuje zejména dva základní okruhy problémů. V prvním případě bude v centru pozornosti hudební materie jako taková, jež je z různých důvodů a různými způsoby proměňována do odlišné podoby, ať již samotnými skladateli nebo jinými upravovateli. Jaké kvality v proměňovaném díle zůstávají, jaké se ztrácejí a jaké nově vznikají? Druhý rozměr tématu představuje vztah hudby či konkrétního hudebního díla k vnějšímu světu, do něhož hudba vstupuje a který spoluutváří. Hudba vždy vzniká v určitém kontextu, zároveň se však sama stává kontextem umělecké tvorby jiných druhů a forem. Tento rozměr proměn hudby dává prostor též specialistům z dalších blízkých i vzdálenějších oborů, kteří se přednáškového cyklu rovněž účastní. 

Kapelnické a autorské úpravy v hudbě 18. století – Requiem solemne Jana Zacha

Otázka původnosti a variantnosti má svůj význam pro výzkum hudby 18. století, především pokud jde o evidenci skladeb, stylovou kritiku a ediční praxi. Jan Zach (1713–1773) patří k autorům, u kterých jsou doloženy hojné úpravy vlastních starších skladeb, prováděné s ohledem na vývoj stylu a zvukového ideálu ve 2. polovině 18. století. Requiem solemne je modelovým příkladem díla, jehož variantnost dnes vede editora k nutnosti rozlišovat jednotlivé vrstvy úprav, a to v každém z pramenů. Srovnávání rozdílů vede ke zjištění, že autor prováděl postupné úpravy deklamačních a instrumentačních detailů. Další vrstva zásahů, pro kterou je typické instrumentační rozšiřování, pak pochází prokazatelně z rukou kapelníků, a souvisí s kontinuální recepcí skladby v 19. století. Také první spartace a doložená provedení z 1. poloviny 20. století mají pravděpodobnou návaznost na repertoárovou paměť.

Přednáška se koná 16. dubna 2015 v knihovně Kabinetu hudební historie Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i., Puškinovo náměstí 9, Praha 6 v 17:00.

Více informací o této události...